Kostel sv. Ducha není klasickým kostelem, jak ho známe u nás – tichým a studeným nic neříkajícím místem, ba právě naopak. Malebná dřevěná stavba stojí uprostřed horských velikánů a dýchne na vás nevšední atmosférou. Kostel postavili za devět měsíců a v osobním volnu na památku svých kamarádů sami rakousko-uherští vojáci, mezi kterými tvořili Češi určitě jednu třetinu.
Na jedné straně údolí zuřily kruté boje Sočské fronty a na straně druhé, vysoko v horách nad říčkou Tolminkou, na místě chráněném alpskými velikány, kde měli vojáci zázemí, se muži rozhodli postavit něco, co by připomnělo všechny kamarády, kteří již padli. Něco, co by přetrvalo i je samotné. A tak bylo rozhodnuto o stavbě dnes unikátního kostela, který je zapsán na seznam UNESCO.
Na skalnatém výběžku horské planiny Javorca začali se stavbou kostelíka v březnu 1916 příslušníci 3. horské brigády 15. pěší divize rakousko-uherské armády a dokončili jej 1. listopadu téhož roku. Protože vojáci pocházeli ze všech koutů monarchie a v civilním životě se věnovali nejrůznějším oborům, nebyla při stavbě nouze o opravdové odborníky. Práce, kterou muži prováděli ve svém osobním volnu, navíc všechny velmi těšila, protože díky ní unikli alespoň na chvíli duchem pryč od válečných hrůz.
Budovu navrhnul vídeňský malíř a divadelní scénograf Remigius Geyling (1878-1974), toho času nadporučík; organizaci a stavební dozor prováděl poručík Géza Jablonsky z Maďarska. Stěny a spodní část kostela jsou zhotoveny z kamene, zatímco na horní část konstrukce bylo použito dřevo z modřínu. Nad vchodem se tyčí zvonice se slunečními hodinami, nápisem PAX (mír) a dvojitým erbem rakousko-uherské monarchie. Obvodové zdi zvenku zdobí také erby 20 provincií, ze kterých se monarchie skládala. Nechybí samozřejmě erby Čech, Moravy a Slezska. Interiér je vymalován v barvě nebeské modři. Na stěnách uvidíte modlící se anděly, ale hlavně jsou tu otočné dubové desky z bedýnek od granátů, na něž vojáci vypálili 2564 jmen svých kamarádů, kteří padli na zdejší frontě a jsou pochováni ve městečku Loče u Tolminu. Jména jsou napsána podle vojenské hierarchie a asi pětina z nich patří mužům ze zemí koruny české.
Není bez zajímavosti, že na Sočské frontě bojoval také Josef Sudek, který zde přišel o ruku, a malíř Josef Váchal, který tu přišel o křesťanskou víru. Váchal nicméně svými kresbami vyzdobil kostel v Soči. Tamější farář je však považoval za neslušné a nechal fresky o pár let později přemalovat.
Od kostela je také nádherný výhled na horské velikány – Rdeči Rob, horský masiv táhnoucí se od Tolminu do Bohinje, i mírně zvlněné kopečky v okolí.
Parkování: malé parkoviště (zdarma) je pod kopcem, na kterém kostel stojí. Pěšky (a v motohadrech) cesta ke kostelu zabere asi 20 minut. Nechceme nikoho navádět k nepravostem, ale vjezd motorových vozidel nahoru nikdo nehlídá. Pravda je, že nahoře není moc míst na parkování a na úzké silničce se chopper nevytočí.
Upozornění: Tento článek byl publikován před delší dobou. Některé uvedené informace, údaje nebo doporučení proto nemusí být v současnosti plně aktuální. Doporučujeme ověřit si nejnovější informace z aktuálních zdrojů.