Antické město Tharros | Cesty na motorce

Starověké město Tharros bylo založeno v 8. století př. nl. Féničany, ale lokalita, na které stojí, byla již dávno osídlena pravěkou nuragickou kulturu. Po fénické nadvládě se město dostalo pod nadvládu Punů a později Římanů. Dnes jsou pozůstatky a vykopávky antického města na jižní straně poloostrova Sinis, na mysu San Marco, přístupny všem zájemcům.

Archeologické pozůstatky kdysi kvetoucího města, které slučovalo orientální městské a západní pravěké kultury, se nachází na úzkém poloostrově s výhledem zátoku Oristano. První stopy osídlení zde archeologové našli již z doby bronzové, ve formě nuragické vesnice. Když Féničané založili Tharros, použili základy této opuštěné vesnice a vytvořili pod širým nebem svatyni Tophet. Bohyni Astarté zde byly věnovány urny se zpopelněnými ostatky dětí a zvířat. Svatyně fungovala až do období římské republiky. Město pro Féničany představovalo důležitou zastávku na obchodní cestě z Kartága do Marseille. Asi ve 3. století př. nl. padlo město do područí Římanů.

V rámci římské říše se území stalo kolonií, ale počátkem 5. století zažilo město také nájezdy Vandalů. Obyvatelé byli donuceni Tharros definitivně opustit roku 1070, kdy docházelo k častým invazím Saracénů (muslimů, především Arabů a Turků).

Město za dob Féničanů

Půdorys města pochází z fénických dob. Původně byly ulice vydlážděny pískovcovými deskami. Římané pak silnice a chodníky opravili a pokryli čedičovým dlážděním. V jejich středu byl odpadní žlábek, který soužil jako odtok dešťové vody. Před městským osídlením býval také komplex přístavních budov a staveb, který je však v současnosti pod vodou. Kolem města se tyčily k ochraně obyvatel rovněž hradby.

Domy byly pravděpodobně postaveny na stupňovitých terasách podél svahu. Na jeho vrcholu se nacházela svatyně semitského typu (Tophet) a chrám ze 4. až 3. stol. př. nl., zdobený po stranách dórskými polosloupy a pilastry. Vodovodní systém města se dochoval až do dnešních dnů zcela neporušený. Tvoří jej kanály vyhloubené ve skále a hydraulický systém, který odvádí vodu ze studní a cisteren, které byly rovněž vykopány ve skále a vyztuženy vodotěsnou omítkou.

Tharros v moci Říma

Za Římanů nahradily fénické a punské terasovité domky velké nájemní domy, které měly v přízemí taverny, dílny a obchody. Jejich obyvatelé žili v jednotlivých patrech (samostatné domy byly pro většinu Římanů luxusem, který si mohli dovolit pouze ti bohatí). Domy měly 6 až 7 pater, v každém bylo po jednom bytě. V celém domě mohlo žít až 40 lidí. Každý dům byl vybaven vodovody a kanalizací. Mezi nejvýznamnější veřejné budovy patřily dvě lázeňské budovy a vodárna „castellum aquae“. Z první lázeňské stavby se dochovala pouze sauna „caldarium“. Ta větší druhá, byla umístěna na třech stupňovitých terasách, a nacházela se zde svlékárna „apoditerium“, chladná lázeň „frigidarium“ se dvěma bazény a mozaikovou dlažbu, „tepidarium“ vyhřátá místnost mezi chladnou a horkou koupelí a tři vzájemně propojené caldaria – horké lázně. V dílnách opracovávali řemeslníci nejčastěji korály a železo – okolo města je mnoho pecí, v nichž se kov tavil při velmi vysokých teplotách.

V centru města leží základy několika chrámů. Prvním z nich byl takzvaný monumentální chrám vedle semitské svatyně, která využívala hlavně prostor vytesaný v pískovci. Z chrámů samotného toho moc nezůstalo, jen některé architektonické prvky. Na druhé straně, v blízkosti vody, vystupují do prostoru dva sloupce. Ostatní se v Tarrosu nepodařilo zachránit, ale i tak se staly symbolem celého archeologického naleziště. Jedná se o jónské sloupce z 1. století př. nl., které patřily chrámu zasvěcenému Kapitolské trojici – Jupiterovi (Diovi), Juně (Héře) a Minervě (Athéně).

Adresa: Tharros, San Giovanni di Sinis, 09072 Cabras, Sardinie
Otevírací doba: duben, květen, říjen 9 – 18:30 hodin, o víkendu 9 – 19 hodin; červen až srpen 9 – 20 hodin; září 9 – 19:30 hodin.
Poplatky: 7 €
Web: Tharros Sardegna, Tharros info
GPS: 39.873435, 8.441017